Vážení pedagogové, drazí spolužáci. Ráda bych dnes přednesla pár slov.

Našich společných devět let tímto dnem končí. Cesta to byla dlouhá, plná překážek, ale jsme tu. Máme zdravý rozum a plnou hlavu vědomostí. Vděčíme za ně vám, učitelům, jenž se námi takovou dobu zabývali. Bez vás bychom ničeho nedosáhli, a proto děkujeme za ty dary. Někteří z nás jsou dnes oblečeni v černém, jako symbol, že něco končí. Ale jak všichni víme, pokud něco končí, něco nového začíná. A proto si navzájem přejme, aby ta léta, co teď nastanou, byla stejně tak krásná jako ta, která jsou za námi. Abychom zase jednou mohli říct, bylo nám ctí zde studovat.

A když už vzdáváme hold a dík všem učitelům a škole, nesmíme zapomenout na naší třídní učitelku, paní učitelku Durdilovou. Paní učitelko, celé ty čtyři dlouhé roky jste pro nás byla druhou matkou. Mnohokrát jste nám pomohla, mnohokrát jste nás zachránila. Každý z nás vám dluží své díky. A pokud se teď všichni chytneme za srdce a zeptáme se sami sebe, „Dělala pro nás opravdu jen to, co musela?", odpověď by zněla jednoznačně ne. Udělala jste pro nás víc. Mnohokrát víc, než si někteří z nás zasloužili. A proto, děkujeme.

A i když jsme se navzájem občas nepohodli, vždy jsme se dokázali tolerovat a co je nejdůležitější, dokážeme se teď rozloučit v dobrém, s lehkostí na duši. Můžeme se jen modlit, ať nás hvězdy zavedu do tak správného kolektivu, jako byl ten náš.

Všem žákům školy a zejména všem pedagogům přeji za všechny krásné prázdniny, plné sluníčka a pevného zdraví.

Za třídu 9.B Zuzka Hynštová